Odhoďte daleko od sebe všechny trýznivé myšlenky, zato důvěřujte svému duchu. Ten si již najde správnou cestu, jestliže mu ji sami nezazdíte. Být duchovně svobodný neznamená nic jiného, než ponechat duchu v sobě jeho vlastní cestu! On pak nemůže směřovat jinam než do výšin. Vždyť tam nahoru ho neúchylně táhne již sama jeho stejnorodost. Dosud jste ho od toho zdržovali, takže se nemohl rozvinout. Spoutali jste tak jeho vzlet či jeho perutě.
- – Ve světle Pravdy
Řekne-li se tedy: »V pokoře se sklonit před vůlí Boží« nebo »po správném poznání mocných přírodních zákonů zužitkovat jejich vlastnosti a působení«, je to jedno a totéž.
Zužitkovat tyto síly, nesoucí Boží vůli, může člověk jen tehdy, když je důkladně prozkoumá, tedy pozná, a podle nich se pak řídí. Ale počítat s nimi nebo řídit se podle nich není ve skutečnosti nic jiného než se jim přizpůsobit, tedy se před nimi sklonit! Nestavět se proti těmto silám, nýbrž jít s nimi. Jen tím, že člověk přizpůsobí svou vůli zvláštnostem těchto sil, tedy jde-li s nimi stejným směrem, dokáže využít jejich moci.
- – Ve světle Pravdy
Vědění je však pokora! Vždyť kdo má pravé vědění, nemůže nikdy opomenout pokoru. Jsou takřka jedno a totéž. S pravým věděním přichází jako samozřejmost současně i pokora. Kde není pokora, tam není ani pravé vědění! Pokora však znamená svobodu! Jen v pokoře spočívá opravdová svoboda každého lidského ducha!
- – Ve světle Pravdy