LIDÉ, až nadejde hodina, v níž musí na Zemi podle Božské vůle nastat očista a třídění, pak dávejte pozor na zaslíbená, zčásti nadpozemská znamení na nebi!
Nedejte se pak mýlit těmi lidmi ani církvemi, jež se už dávno oddaly Antikristu. Je smutné, že ani církve dosud nevěděly, kde měly Antikrista hledat; Antikrista, který přece již tak dlouho působí mezi všemi lidmi. Jen trochu bdělosti, a musely by ho poznat! Vždyť kdo může jednat ještě více antikristovsky nežli ti, kdo tehdy samého Krista potírali, a nakonec i zavraždili! Kdo se mohl hůře a také zřetelněji projevit jako Kristův protivník?
Byli to představitelé a zástupci pozemského náboženství, kterým se pravé učení o Bohu, ztělesněné v Synu Božím a jím hlásané, nehodilo do jejich vlastního učení. Pravdivé Boží poselství se jim hodit ani nemohlo, protože úsilí duchovních hodnostářů směřovalo k pozemskému vlivu, k pozemské moci a jejímu rozšiřování. Prokázali tím zcela jasně, že byli sluhy lidského rozumu, který je zaměřen jen na pozemské znalosti, na pozemskou moc a staví se nepřátelsky a jako překážka proti všemu, co je mimo pozemské chápání. Protože však Bůh stejně jako všechno duchovní zůstává zcela mimo dosah pozemských rozumových vědomostí, tvoří zde právě rozum jedinou skutečnou překážku. Svým způsobem je tedy rozum také odpůrcem všeho Božského i všeho duchovního. A proto logicky s ním i všichni lidé, kteří uznávají svůj rozum za nejvyšší a nejsvrchovanější a snaží se stavět výhradně na něm!
Tehdejší představitelé náboženství se obávali, aby je učení Syna Božího nepřipravilo o vliv na lidi. Jak dnes všichni vědí, bylo právě to hlavním důvodem k pomluvám, které se snažili šířit, a nakonec i důvodem k popravě Syna Božího. Jako rouhače Bohu přibili na kříž toho, který byl poslán k jejich osvícení týmž Bohem, za jehož služebníky se vydávali!
Tak málo znali ve skutečnosti tohoto Boha a jeho vůli, ačkoliv chtěli namluvit lidem, že mu slouží. A k poctě Boha, k jeho pozemské obhajobě, tohoto Syna Božího, vyslance Božího… zavraždili!
Projevili se tak jako otroci svého pozemského rozumu, bojujícího o svůj vliv. Jako katanské nástroje se oddali Antikristovi, jemuž v sobě postavili v tichosti trůn. Neboť v tom nalezli uspokojení svých lidských slabostí, své ješitnosti, pýchy a samolibosti.
Kdo očekává jasnější důkaz, tomu není pomoci. Vždyť neexistuje nic nepřátelštějšího vůči Kristu, Synu Božímu a jeho Slovu! A Antikrist přece znamená bojovník proti Kristu, proti spáse člověka, která je v Božím poselství. K tomu je dohnal pozemský rozum! Právě tento rozum se jako jedovaté býlí Luciferovo stal lidstvu nejnebezpečnějším Luciferovým nástrojem!
Proto u člověka přerostlo odedávna nepřiměřeně velké pěstování rozumu v dědičný hřích! Ale za ním stojí Lucifer sám jako Antikrist ve vlastní osobě! On je to, kdo mohl pozvednout svou hlavu prostřednictvím lidí, on, jediný skutečný nepřítel Boha! Jméno Antikrist si získal nepřátelským bojem proti poslání Syna Božího. Nikdo jiný by neměl tolik síly a moci, aby se stal Antikristem.
A Lucifer používá na zemi ke svému boji proti Boží vůli nejen jednotlivých lidí, nýbrž téměř celého lidstva, a vede je tak za projevů Božího hněvu do zkázy! Kdo nedovede pochopit tu naprostou samozřejmost, že jen sám Lucifer může být Antikristem, opovažujícím se stavět se proti Bohu, ten nikdy nedokáže pochopit nic z toho, co se odehrává mimo hrubohmotnost, tedy mimo čistě pozemské.
A jak tomu bylo tenkrát, tak je tomu ještě i dnes! Dokonce mnohem hůře. Také dnes budou chtít mnozí představitelé náboženství rozhořčeně bojovat za udržení dosavadních rozumových pravidel a zvyklostí v chrámech a církvích.
Právě lidský rozum, omezující všechno ušlechtilejší cítění, je nejrafinovanější z výpěstků Luciferova býlí, zasetého mezi lidi. Všichni otroci rozumu jsou tedy ve skutečnosti Luciferovými sluhy, nesoucími spoluvinu na hrozném zhroucení, jež musí nyní lidstvo postihnout!
Protože nikdo nehledal Antikrista v rozumu, bylo jeho nesmírné rozšíření tím snadnější. Lucifer triumfoval; vždyť tak uzavřel lidstvu možnost pochopení všeho, co je mimo hrubohmotnost. Odloučil je od vlastního života! Od místa, na němž teprve začíná styk s duchovní úrovní, vedoucí do Boží blízkosti!
Tak vkročil na tuto zemi jako její pán a vládce nad většinou lidstva.
Nebylo pak také divu, že mohl proniknout až k oltářům a že mu museli padnout za oběť pozemští představitelé náboženství, a to i představitelé křesťanských církví. Také oni očekávají Antikrista teprve před ohlášeným soudem. Veliké zjevení v bibli zůstalo v této věci, stejně jako v mnoha jiných, dosud nepochopeno.
Zjevení praví, že Antikrist před soudem pozdvihne svou hlavu! Nikoli, že teprve přijde. Jestliže bylo řečeno, že pozdvihne svou hlavu, pak to přece znamená, že zde již musí být, a ne že teprve přijde. Že tedy krátce před soudem dosáhne vrcholu své vlády!
Vy, kdo jste ještě duchovně neohluchli a neoslepli, slyšte tento varující hlas! Dejte si tu námahu a sami o tom vážně přemýšlejte. Zůstanete-li v tom ještě i nadále pohodlní, budete vlastní vinou ztraceni!
Sejme-li člověk příkrov z úkrytu jedovatého hada a ten vidí, že je náhle odkryt, pak se samozřejmě vymrští a pokusí se tuto bezohlednou ruku uštknout.
Nejinak je tomu i zde. Odhalený Antikrist se rychle postaví na odpor prostřednictvím svých sluhů, bude křičet a pokusí se o všechno možné, aby se udržel na trůně, který mu lidstvo ochotně nabídlo. Ale to všechno může dělat jen prostřednictvím těch, kdo ho v sobě uctívají.
Proto si nyní, až začne boj, bedlivě všímejte svého okolí. Právě podle křiku je s jistotou poznáte, každého, kdo k němu patří. Neboť oni se opět, tak jako kdysi, ze strachu před ryzí Pravdou změní v nepřátele.
Antikrist se bude zase křečovitě snažit udržet svůj vliv na zemi. Dávejte pozor na jeho nevěcnost v obraně i v útoku. Bude opět jen pomlouvat a podezřívat, protože jeho stoupenci nic jiného nedovedou. Je nemožné, aby předstoupili před Pravdu a vyvrátili ji.
Tak budou Luciferovi sluhové bojovat také s Božím vyslancem, přesně stejně jako kdysi se Synem Božím.
Kde dojde k podobným pokusům, tam zbystřete pozornost, neboť takoví lidé chtějí Lucifera chránit, aby udrželi jeho vládu na zemi. Tam je ohnisko temna, i když tito lidé nosí navenek světlá pozemská roucha, i když jsou služebníky církve.
Nezapomínejte na události za pozemského času Syna Božího a uvažte, že se dnes tentýž Antikrist s ještě větším počtem přívrženců snaží zachovat si vládu nad zemí, uniknout zničení a nadále zatemňovat pravou vůli Boží.
Všímejte si proto pozorně všech zaslíbených znamení. Pro každého jednotlivce nadchází poslední rozhodnutí. Záchrana, nebo zkáza! Neboť tentokrát je vůlí Boží, aby zaniklo vše, co se jí znovu odváží stavět na odpor.
Za každou nedbalost budete souzeni! – Nad žádnou církví nebudou stát Boží znamení, žádný pozemský církevní hodnostář nebude mít osvědčení, že je Božím vyslancem. Jen ten, kdo je neoddělitelně spjat s těmito znameními, kdo je v sobě nosí živé, zářící, jako kdysi
Syn Boží, když prodléval na této zemi. Je to kříž Pravdy, živě zářící v něm, a holubice nad ním. Stanou se viditelnými těm, kdo jsou omilostněni, aby zřeli duchovní a vydali o něm svědectví všem lidem na zemi. Neboť ve všech národech budou tentokrát lidé, kteří jako poslední milost Boží budou smět »vidět«! – – –
Tato vznešená znamení svaté Pravdy se nedají předstírat. Nedokáže to ani Lucifer; vždyť před nimi musí prchat. Tím méně pak člověk. Proto ten, kdo se chce ještě stavět proti tomuto Božímu osvědčení, staví se proti Bohu jako jeho nepřítel. Ukazuje tím, že Božím služebníkem není ani nikdy nebyl, byť se dosud vydával na zemi za kohokoliv.
Střezte se, abyste k nim také nepatřili!