Toto přikázání směřuje ostře a jasně přímo proti tělesně zvířecím pudům, které člověk… žel… nechává až příliš často vzkypět, jakmile se mu k tomu naskytne příležitost.
Tím jsme se zároveň dotkli hlavní věci, která je pro lidi největší léčkou; léčkou, jíž téměř všichni podlehnou, jakmile s ní přijdou do styku. Touto léčkou je příležitost!
Pud je probuzen a řízen jedině myšlenkami. Člověk může velmi lehce pozorovat sám na sobě, že se pud neprobudí, nemůže se probudit, chybějí-li k tomu myšlenky. Je na nich plně závislý! Bez výjimky!
Neříkejte, že také hmat může probudit pud, neboť tak to není. Je to jen klam. Hmat probudí pouze myšlenku a ta potom pud. A aby byly vzbuzeny takové myšlenky, je příležitost tím nejsilnějším podnětem, jehož se musí lidé obávat!
Proto pro všechny lidi obojího pohlaví je také nejúčinnější obranou a největší ochranou vyhnout se příležitosti! To je záchrannou kotvou v nynějších potížích, dokud nebudou všichni lidé v sobě tak silní, aby byli schopni udržet krb svých myšlenek čistý jako něco úplně samozřejmého. Pak bude přestoupení tohoto přikázání zcela určitě vyloučeno.
Do té doby se musí přehnat nad lidstvem mnoho očistných bouří, ale tato kotva udrží každého člověka, bude-li se usilovně namáhat, aby nedal nikdy příležitost ke svůdnému osamocení obojího pohlaví!
Nechť si to každý vštípí do paměti plamenným písmem, neboť od následků přestoupení tohoto přikázání není lehké se duševně osvobodit, protože přitom nutno brát v úvahu i toho druhého. A k současnému vzestupu je možnost jen zřídka.
»Nebudeš žádostivý ženy bližního svého!« Tím není míněna jen manželka, nýbrž ženské pohlaví vůbec! Tedy také dcery. A protože je zřetelně řečeno: »Nebudeš žádostivý«, je míněn pouze tělesný pud, ne snad poctivé ucházení se o ženu!
Tato jasná slova vylučují omyl. Zde se jedná o přísný Boží zákon proti svádění nebo znásilnění, jakož i proti poskvrnění myšlenkami skrývané žádosti. Již tato žádostivost jako počátek naplňování zlého činu je přestoupením přikázání, jehož následkem je karmický trest, který nutno nevyhnutelně nějakým způsobem odpykat dříve, než od něj může být duše opět oproštěna.
Mnohdy je toto dění, jež člověk mylně považuje za maličkost, dokonce rozhodujícím pro druh jeho příštího vtělení na zemi nebo pro jeho budoucí osud v tomto pozemském životě. Neberte proto na lehkou váhu moc myšlenek, k nimž se také přirozeně váže ve stejné míře odpovědnost! Jste odpovědni i za to nejnepatrnější lehkovážné myšlení, protože i takové myšlení způsobuje v jemnohmotném světě škodu. V tom světě, který vás přijme po tomto pozemském životě.
Vyvrcholí-li však žádost svedením, tedy hrubohmotným činem, pak se obávejte odplaty, nejste-li jej schopni zde na zemi tělesně a duševně napravit!
Ať již ke svedení došlo nejlichotivějším způsobem nebo pod nátlakem, i když bylo nakonec dosaženo ženina souhlasu, zpětné působení se tím zmýlit nedá. To začalo působit již při žádosti a všechna chytrost, všechna vynalézavost přispívá k zostření. Ani konečné svolení je nezruší!
Chraňte se proto a vyvarujte se každé příležitosti. Neoddávejte se v tomto směru jakékoli bezstarostnosti. V první řadě udržujte krb svých myšlenek čistý! Potom nikdy neporušíte toto přikázání.
Není také omluvou, pokouší-li se člověk sám sobě předstírat, že existovala pravděpodobnost manželství. To by byla přímo ta nejhrubší nepravda.
Manželství bez duševní lásky je před Bohem neplatné. A duševní láska zůstává nejlepší ochranou proti přestoupení přikázání, protože skutečně milující chce pro milovaného druha jen to nejlepší. Proto nemůže mít nikdy nečistá přání nebo požadavky, proti nimž toto přikázání především směřuje.