Kdo se snaží dosáhnout výdělku poctivou prací a poctivým obchodováním, ten může při velikém zúčtování klidně vyčkat, až bude toto přikázání na řadě. Přejde kolem něj, aniž ho zasáhne. Je vlastně tak snadné plnit všechna přikázání. A přece… pohleďte jen správně na všechny lidi a brzy dojdete k poznání, že se ani toto přikázání, pro člověka vlastně úplně samozřejmé, nezachovává, nebo jen velmi zřídka. A i pak nikoliv s radostí, nýbrž s námahou.
Jako neukojitelná žádost se zmocňuje závist všech lidí, ať bílých, žlutých, hnědých, černých či rudých, takže bližnímu závidí to, co oni sami nemají. Ještě lépe vyjádřeno – závidí mu všechno! V této závisti již také spočívá zapovězená žádostivost! A právě tou je přestoupení přikázání dokonáno a stává se příčinou mnohého zla, které člověka přivádí k rychlému pádu, z něhož se často už nikdy nevzchopí.
Průměrný člověk si kupodivu váží zřídka toho, co vlastní, nýbrž vždy jen toho, co ještě nemá. Temno pilně rozsévalo žádostivost a lidské duše se žel až příliš ochotně propůjčily k tomu, aby se postaraly o nejúrodnější půdu pro tuto smutnou setbu.
Tak se postupem času stala u většiny lidí základem veškerého jednání a pachtění žádostivá touha po majetku druhých. Ta začíná prostým přáním, pokračuje chytračením a dovedným přemlouváním, stupňuje se k bezmezné závisti stálých nespokojenců až posléze ke slepé nenávisti.
Jakákoliv cesta k ukojení právě této žádostivosti byla uznávána jako správná, pokud nebyla příliš zjevně v rozporu se světským zákonem. Při narůstající ziskuchtivosti se o přikázání Boží nedbalo! Každý se skutečně pokládal za počestného, dokud nebyl volán světským soudem k odpovědnosti. Avšak nedalo mu mnoho práce se tomu vyhnout, neboť bylo-li to nutné, postupoval s největší opatrností a nejpronikavější rozumovou chytrostí, měl-li v úmyslu své bližní bezohledně poškodit, aby snadno získal nějakou výhodu.
Neuvážil, že právě to ho stojí daleko víc, než mu může vynést získání všech pozemských prostředků! Tak zvaná chytrost se stala trumfem! Ale chytrost podle dnešních pojmů není sama o sobě ničím jiným než výkvětem lstivé vychytralosti nebo jejím stupňováním. Je jen zvláštní, že vůči lstivému člověku projevuje každý nedůvěru, ale chytrého si váží. Tento rozpor je způsoben všeobecným základním postojem.
Vychytralý člověk je břídilem v obratnosti, s jakou ukájí svou žádostivost, zatímco rozumově chytří lidé se v ní stali mistry. Břídil nedokáže své chtění vyjádřit líbivými projevy a sklízí za to jen útrpné opovržení. Kdo to však ovládá, budí v duších majících stejné sklony ten nejzávistivější obdiv!
I v tom je závist, neboť na půdě dnešního lidstva nemůže existovat ani obdiv ke stejnému druhu bez závisti. Tuto silnou pohnutku k četným zlořádům lidé neznají a už vůbec nevědí, že závist v této době ovládá a usměrňuje v rozmanitých podobách celé jejich myšlení a jednání! Je usazena v jednotlivých lidech, v celých národech, řídí státy a stejně tak i strany, plodí války jakož i věčné spory všude, kde se mají třeba jen dva lidé o něčem poradit.
Kde je poslušnost vůči desátému přikázání, chtělo by se varovně zvolat ke všem státům! Každý ze států na této zemi usiluje s tou nejnemilosrdnější chtivostí o majetek druhého! Přitom se nezastaví před jednotlivými ani hromadnými vraždami, ani před zotročením celých národů, jen aby se stal velkým. Krásné řeči o sebezáchově nebo o vlastní bezpečnosti a ochraně jsou jen výmluvami, protože státy samy zřetelně cítí, že musí něco říci, aby poněkud zeslabily a omluvily nesmírné zločiny proti Božím přikázáním.
Ale není jim to nic platné, neboť rydlo, které vrývá do knihy světového dění nedbání Božích zákonů, je neúprosné. Karmická vlákna, jež se přitom připojují ke každému jednotlivci, jsou pevná a neroztržitelná, takže i ten nejnepatrnější počin jeho myšlení a jednání se nemůže ztratit, aniž by byl odpykán.
Kdo může všechna tato vlákna přehlédnout, vidí, jak strašlivý soud se tím nyní vyvolal. Zmatek a zhroucení všeho, co bylo až dosud vybudováno, jsou pouze první lehké následky tohoto nejhanebnějšího znásilňování desátého Božího přikázání! Nikdo vám nemůže dát milost, jakmile vás začnou stále více naplno postihovat následky. Nic jiného jste si nezasloužili. Tím přijde jen to, co jste si sami vynutili.
Vytrhněte zcela nečistou žádostivost ze své duše! Uvažte, že i stát se skládá jen z jednotlivců. Zanechte veškeré závisti i nenávisti k lidem, kteří podle vašeho názoru toho mají mnohem více než vy. Má to svůj důvod! A že nejste schopni tento důvod poznat, jste si zavinili jedině vy sami, protože jste si dobrovolně vynutili nesmírné a Bohem nechtěné zúžení své chápavosti, které se musí projevit jako následek vašeho neblahého poklonkování rozumu.
Kdo se nespokojí v novém Božím království zde na zemi s postavením, které mu bylo přisouzeno působením vlastních, jím samým utvořených karmických vláken, ten si také nezaslouží, aby v něm žil. Nezaslouží si, aby dostal příležitost zbavit se poměrně lehce břemene starých provinění a současně ještě duchovně dozrát, aby tak nalezl cestu vzhůru, k domovu všech svobodných duchů, tam, kde panuje jen světlo a radost.
V budoucnu bude každý nespokojenec neúprosně odsunut stranou jako nepotřebný rušitel vytouženého míru, jako překážka zdravého vzestupu! Je-li v něm však ještě dobré jádro, zaručující brzký obrat, dospěje k poznání bezvýhradné správnosti moudré vůle Boží. Správnosti i ve vztahu k němu samotnému, který až dosud veden krátkozrakostí své duše a svou hloupostí nedokázal poznat, že lože, v němž se nyní na zemi nalézá, si ustlal sám pro sebe jako nezbytný následek celého svého dosavadního bytí, zahrnujícího více záhrobních i pozemských životů. Že to tedy není slepá libovůle náhody.
Přitom konečně pozná, že pro sebe potřebuje právě a pouze to, co prožívá a kam byl postaven, včetně poměrů, do kterých se zrodil, se vším, co je s nimi spojeno!
Pracuje-li pilně na sobě, bude stoupat vzhůru nejen duchovně, ale i pozemsky. Chce-li si však vzdorovitě vynutit jinou cestu, bezohledně a na úkor svých bližních, nemůže z toho nikdy mít skutečný prospěch.
Bude to tvrdý zápas, než se lidské duše dokáží zbavit navyklého porušování desátého Božího přikázání. To znamená, než se změní tak, aby konečně žily opravdu podle něj také při svém myšlení, mluvení a jednání. Ale na všechny, kdo to nedokáží, čeká zde na zemi i na onom světě utrpení a zničení!