Zloděj je pokládán za jednoho z nejopovrženíhodnějších tvorů. Zlodějem je každý, kdo jinému bere bez jeho svolení něco z jeho majetku.
V tom spočívá vysvětlení. Aby tedy bylo přikázání správně zachováváno, nemá člověk dělat nic jiného, než vždy jasně rozlišit, co patří druhému! To není těžké, řekne si ihned každý. A tím je to pro něj odbyto.
Jistě, není to těžké, tak jako v podstatě není těžké zachovávat všech deset přikázání, jen když člověk opravdu chce. Vždy však při tom zůstává podmínkou, aby je člověk náležitě znal. A právě to mnohým chybí.
Uvážili jste někdy správně, co je vlastně z hlediska zachovávání tohoto přikázání majetkem druhého, z něhož mu nesmíte nic brát?
Jsou to jeho peníze, šperky, ošacení a také nemovitosti i hospodářství s dobytkem a všechno, co k majetku patří. Ale přikázání nestanoví, že se týká pouze hrubohmotných pozemských statků! Existují přece hodnoty, které jsou ještě daleko cennější.
K majetku člověka patří také jeho pověst, veřejná vážnost, jeho myšlenky, svébytnost i důvěra, kterou k němu mají jiní; ne-li všichni, tedy alespoň někteří!
Jakmile jsme tak daleko, tu u mnohých rázem poklesne duševní pýcha vůči tomuto přikázání. Zeptej se pak sám sebe: Což jsi se ještě ani jednou nepokusil, snad v dobré víře, otřást důvěrou, které se jistý člověk těší u druhých, nebo ji dokonce podkopat tím, že jsi je napomínal k obezřelosti? Tím jsi jednoznačně okradl toho, jemuž tato důvěra patřila! Vždyť jsi mu ji vzal! Nebo ses o to alespoň pokusil.
Svého bližního jsi okradl i v případě, že je ti známo něco o jeho poměrech a šíříš-li to dále bez jeho svolení. Z toho můžeš poznat, jak těžce jsou zapleteni do smyček viny lidé, kteří se snaží z těchto znalostí těžit, obchodují s nimi či se jimi zaměstnávají.
Tato zapletení a důsledky činnosti, jež je trvalým porušováním Božího zákona, utváří kolem nich tak hroznou síť, že se z ní již nikdy nevyprostí, neboť jsou mnohokrát silněji obtíženi nežli lupiči a zloději hrubohmotných statků. Všichni ti, kdo »provozovatele« této hříšné činnosti podporují a jsou jim nápomocni, proviňují se právě tak, jako přechovávači zlodějů.
Každý přímý a čestně smýšlející člověk, ať je soukromou osobou nebo podnikatelem, má právo a povinnost od každého, kdo za ním přichází s jakýmkoli přáním či žádostí požadovat vysvětlení přímo, a je-li to nutné i doklady, podle nichž se pak může rozhodnout, jak dalece jeho přání vyhoví. Všechno ostatní je nezdravé a hodné zavržení.
Plnění tohoto přikázání má zároveň ještě ten účinek, že se stále více probouzí vyciťování a schopnosti tohoto vyciťování se tak pěstují a odkrývají. Člověk tak získá správnou znalost lidí, kterou pozbyl jen svou pohodlností. Ztratí zvolna ono mrtvé, mechanické a stane se sám opět živým člověkem. Vzniknou tak skutečné osobnosti, zatímco dnešní vypěstěný člen stáda musí zmizet.
Snažte se o tom přemýšlet a dbejte, abyste snad nakonec nenašli na stránkách své dlužní knihy mnohé přestupky právě proti tomuto přikázání!