Jestliže přepadneš některého ze svých bližních a zbiješ jej tak, že utrpí zranění a přitom ho snad ještě oloupíš, pak víš, že jsi mu ublížil a že propadáš světskému trestu.
Přitom ani nepomyslíš na to, že ses tím také současně zapletl do vláken zpětného působení, které nepodléhá žádné libovůli, nýbrž se spravedlivě rozuzluje až do těch nejnepatrnějších hnutí duše, o něž vůbec nedbáš a pro které ti úplně chybí cit.
A toto zpětné působení vůbec nesouvisí se světským trestem, nýbrž pracuje samo o sobě zcela nezávisle a tiše, ale pro lidského ducha tak neodvratně, že v celém stvoření nenalezne místo, které by ho mohlo ochránit a skrýt.
Když slyšíte o surovém činu, o přepadení a násilném ublížení na těle, jste pobouřeni. Jsou-li takto postiženi lidé vám blízcí, jste zděšeni a zachváceni hrůzou. Přitom vás však pramálo rozruší, zaslechnete-li tu a tam, že někdo staví nepřítomného člověka do špatného světla dovedně volenými zlomyslnými slovy nebo také často jen velice výraznými posuňky, které naznačují víc, než lze vyjádřit slovy.
Avšak pamatujte si: hrubohmotný útok lze mnohem snáze napravit, než útok na duši, která utrpí podkopáním dobré pověsti.
Všem, kdo zákeřně špiní pověst druhých, se proto vyhýbejte stejně jako hrubohmotným vrahům!
Jsou totiž právě tak vinni jako vrahové a velmi často ještě hůře. Jak málo mají soucitu s dušemi, proti kterým štvou, tak málo jim bude podána nápomocná ruka na onom světě, až o ni budou úpěnlivě prosit. Ve svých nitrech mají chladné, nemilosrdné a neblahé nutkání ke zlehčování a ponižování druhých, dokonce často i cizích lidí. Proto je stihne stonásobnou silou chlad a nemilosrdnost na místě, které na ně čeká, až budou nuceni jednou opustit své pozemské tělo.
Na onom světě zůstanou vyvrženými a hluboce opovrhovanými, dokonce víc než lupiči a zloději. Tento druh lidí má bez rozdílu společný zavrženíhodný rys záludnosti, počínaje tak zvanou klepnou a konče oněmi zkaženými tvory, kteří se neštítí odpřisáhnout z vlastního popudu křivé svědectví proti svému bližnímu, kterému by měli z mnoha příčin děkovat.
Jednejte s nimi jako s jedovatou havětí, neboť si nezasloužili nic jiného.
Protože všemu lidstvu zcela chybí jednotný vznešený cíl dospět do království Božího, sejdou-li se potom dva nebo tři, nemají si vzájemně co říci. Proto se jim stalo oblíbeným zvykem bavit se pomlouváním druhých a nejsou už ani schopni nahlédnout, jak je jejich jednání ubohé, poněvadž o něm během času ztratili pojem.
Na onom světě budou pak pospolu nadále vysedávat a holdovat svému oblíbenému tématu, až jim uplyne čas poskytnutý k poslední možnosti vzestupu, která jim snad mohla ještě přinést záchranu. Ale takto budou vtaženi do věčného rozkladu, k němuž dospějí všechny hrubohmotné i jemnohmotné druhy hmoty, aby byly očištěny od veškerého jedu, který do nich vnesli lidští duchové, jež nejsou hodni zachování svého jména!